Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

"Berličky" při vaření

15. 5. 2013

1) Pocházím z rodiny, kde se dochucovadlům nefandilo. Jídlo se u nás dochucovalo hlavně poctivým vařením, cibulkou, česnekem, máslem a bylinkami, téměř jediné přijatelné koření byl kmín, pepř a mletá paprika. Moje maminka dělala vždycky poctivý vývar z masa a kostí. O polévkovém koření, které používal otec skutečně jen po kapkách, prohlásila, že se vyrábí z chroustů, aby nás odradila od jeho používání 

2) Jsem odmalinka hodně mlsná. Jakoukoliv cizí chuť až pachuť většinou hned poznám. Masoxy, Vegety ani jiné preparáty mi nechutnají. Jednak jejich použitím zanikne původní chuť potravin a jednak potom chutná všechno stejně. I já jsem ale samozřejmě v začátku manželství z částečné bezradnosti podlehla reklamě a trochu si pomáhala. Zvlášť, když můj muž byl zvyklý lít maggi do každé polévky téměř "po litrech". Chtěla jsem se přizpůsobit jeho chuti. Jednou jsem koupila nějakou kostku zeleninového "vývaru" a ve výsledku jsem měla pocit, že konzumuju mýdlovou vodu. Tím skončilo moje krátké "chemické" období

3) Před časem jsem přestala sledovat pořad Prostřeno, protože mě mimo jiné rozčilovalo, jak lidé vaří maso na polévku půl hodiny  a pak, aby polévka měla vůbec nějakou chuť, do ní cpou kostky masoxu. Tu správnou, plnou chuť získá vývar jen pomalým, dlouhým vařením. Když mám málo času, raději uvařím polévku zeleninovou, existuje jich nepřeberné množství. A rozhodně ji nebudu dochucovat nějakým masoxem - není důvod, zelenina osmahnutá na másle dá polévce tu nejlepší chuť.

4) Nedávno jsem četla v jedné staré knížce (z r. 1940) úvahu jednoho lékaře Pavla Viskupa. Dovolím si citovat některé jeho myšlenky:

"Všeobecnou závadou polévkových koření je okolnost, že jsou to prudká dráždidla, jakých zdravé lidské tělo nepotřebuje a že to jsou látky, na které naše tělo není zvyklé po předcích, takže v tělesných tkáních a tekutinách vyvolává revoluci, která je klidnému lidskému vzrůstu jen na škodu. Konečné slovo o těchto kořeních řeknou generace, které přijdou za námi a pro které my se svými novinkami v jídlech jsme jen pokusnými králíky." Citace z knihy Národní jídla.

Věda těmto názorům v poslední době dává za pravdu. Bylo prokázáno, že někteří lidé mají díky letitému používání těchto výrobků už znecitlivělé chuťové buňky. Nadužívání těchto produktů prý také může být jedním z důvodů rostoucí hyperaktivity dětí.

Závěr? Nejvíc, co můžu dobrému jídlu dát, je čas. A ten rozhodně není instantní

Pozn.: Článek kromě citací vyjadřuje pouze osobní pocity a názory autorky. Neklade si za cíl vzdělávat nebo poučovat, ani přesvědčovat o tom, že jen tento názor je správný  

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář